V pálivém vedru loni v Kuvajtu padaly z oblohy mrtví ptáci, mořští koníci se vařili v zálivu, pobřežní skály byly obaleny mrtvými mušlemi, jejichž lastury byly rozevřené, jako kdyby je někdo hodil do páry. Teploty šplhaly k 53,2 stupně Celsia a Kuvajt se stal jedním z nejžhavějších míst planety. Ale přesto se tam nedaří prosadit projekty, které mohou pomoci omezit oteplování a snížit náklady na energie, píše agentura AP.
Extrémní počasí ohrožuje život na celém světě, ale vlny tepla, ve kterých se dusí Kuvajt, se každým rokem znásobují a lidé mají pocit, že je to k nepřežití.
Vědci předpovídají, že koncem století bude v Kuvajtu pobyt venku doslova životu nebezpečný. Nedávná studie uvádí, že s klimatickou změnou souvisí 67 procent úmrtí, ve kterých hrálo roli horko.
Kuvajt však zůstává jedním z největších producentů a vývozců ropy a je největším znečišťovatelem na jednoho obyvatele.
Před loňskou klimatickou konferencí v Glasgowě kuvajtský premiér nabídl pouze to, že země do roku 2035 emise sníží o 7,4 procenta.
„Čelíme vážné hrozbě, ten závazek je tak nicotný, že nedává smysl,“ řekla konzultantka v otázce životního prostředí Sámía Duajdžová.
Ve snaze dokázat ochotu podílet se na boji s klimatickou změnou Saúdská Arábie plánuje futuristická města bez automobilů. Dubaj chce zakázat plasty a vysazovat parky.
V Kuvajtu, kde žije 4,3 milionu lidí, věci mimořádně váznou. Částečně kvůli populistickému parlamentu, zčásti proto, že do úřadů, které rozhodují o emisích, proudí většina příjmů z těžby ropy.
„Vláda má peníze, informace a lidi na to, aby věci změnila. Jenže ji otázky životního prostředí nezajímají,“ řekl poslanec Hamad Matár.
Co si obléct na túru, aby vás nic nepřekvapilo? A jak se jde na Velký Rozsutec ze Štefanové?
V zemi se dále elektřina vyrábí spalováním nafty, takže na hlavu se Kuvajt řadí k největším znečišťovatelům světa.
Zatímco na cestách měkne asfalt, Kuvajťané se uchylují do klimatizovaných nákupních center. Energie z obnovitelných zdrojů tvoří pouze procento celkové spotřeby, což je daleko od 15procentního závazku, který chce Kuvajt splnit do roku 2030.
Hodinu cesty od špinavého předměstí Džahra se z písečného mraku vynořují větrné turbíny a solární panely. Jenže deset let poté, co vláda vyčlenila v západní poušti pozemky, zde převládají prázdné plochy.
Energetický park Šakáje vzbudil velká očekávání. V oblasti Perského zálivu to měla být první elektrárna, která měla kombinovat sluneční a větrnou energii a Kuvajt se mohl dostat mezi nejlepší.
První rok vznikla nadprodukce – vyrobilo se o 20 procent více energie, než se předpokládalo. Optimismus se ale brzy vypařil. Vláda se z projektu stáhla, aby nalákala investice soukromníků, a poté se vynořily složité právní problémy kolem prodeje elektřiny jedinému kuvajtskému energetickému poskytovateli.
Namísto toho, aby se pokračovalo ve slibném projektu kombinace zdrojů, zaměřili se investoři v parku na solární termickou technologii, tedy na tu nejnákladnější.
Následovaly roky zpoždění a rušení kontraktů, dnes je osud celého projektu nejistý. „Nikdo nezasáhl… Prostě si řekli ‚Tak zůstaňme při tom, co děláme už 70 let‘,“ řekl člen kuvajtské nejvyšší rady pro rozvoj a plánování Valid Nasár.
Hádky poznamenaly i odvětví těžby zemního plynu. I když i plyn vytváří emise podílející se na oteplování, jeho spalování je čistší než spalování uhlí nebo nafty.
Kuvajtské rezervy zemního plynu představují 1,8 bilionu metrů krychlových, avšak zůstávají téměř nedotčeny. Těžební pole sdílená se Saúdskou Arábií jsou kvůli územním sporům zavřená.
Parlament, který se považuje za ochránce kuvajtských nerostných zdrojů, těžbu často blokuje. Poslanci napadají vládu usilující o získání lukrativních energetických kontraktů, předvolávají si ministry ropného průmyslu a vznášejí proti nim obvinění z chybného řízení.
